Autor: Jana Wolfová (roz. Hezinová)

V současné době jsem členem týmu, který připravuje MS v ženském lakrosu, které se koná v červnu v Praze. Nevíte co je to lakros? Pro tento článek to není až tak podstatné, ale pokusím se alespoň o rychlé představení tohoto netradičního sportu. Původně se jedná o indiánskou hru, při které si zlepšovali bojové dovednosti. V současné době se verze ženského lakrosu hraje na hřišti velikosti podobné fotbalovému, 12 na 12 hráček, včetně brankářky a cílem je dopravit pomocí lakrosky (někdy je toto náčiní nazýváno síťkou na motýli či podběrákem na ryby) míč z tvrzené gumy o velikosti tenisového do branky. Ukázky jste mohli zaznamenat například v jednom z dílů o Vinnetouovi, nebo ve filmu Prci, prci, prcičky.

Lakros i klasické lyžování bych označila jako méně rozšířené sporty s nepříliš velkou základnou. I když záleží z pohledu jaké země to budete brát. Například v Anglii nebo v USA je lakros mnohokráte populárnější než lyžování. Nicméně v českých měřítkách vede lyžování. Jedná se o olympijský sport a známost lakrosu se s ním u nás nedá srovnávat. Přesto mě nepříliš pozitivní články týkající se financování mistrovství v Liberci přivedly na myšlenku porovnat tyto dvě akce, právě z pohledu peněz.

Zatímco Liberec je převážně financován ze státních peněz, jinými slovy ho v podstatě zaplatíme všichni. Na MS v lakrosu není ze státních peněz v tuto chvíli slíbený žádný příspěvek a je málo pravděpodobné, že nějaký ještě klapne. Jak jsem se dočetla na ihned.cz celkový rozpočet Liberce se blíží 2,5 mld. Kč (pro mne naprosto neuvěřitelná částka), přičemž 2 mld. Kč jdou z veřejných financí (1,45 mld. státní rozpočet, 400 mil. Kč město Liberec a 150 mil. Kč Liberecký kraj). MS v lakrosu lze v Praze pořídit za částku 10 mil. Kč, tedy za drobné v porovnání s MS v klasickém lyžování. Navíc celé mistrovství je financováno z příspěvků jednotlivých týmů - účastníků akce. Díky finanční krizi a malé komerční podpoře není zatím znám ani žádný generální sponzor. Sponzorství je dohodnuto většinou formou barteru a řádově se pohybuje spíše v desítkách tisíc. 

MS v lakrosu má 250 krát nižší rozpočet než MS v klasickém lyžování! Srovnáte-li však další parametry už rozdíly nejsou tak gigantické. MS v Liberci trvalo 14 dní, MS v lakrosu bude 10 dní. V Liberci se konalo celkem 20 závodů, šampionát v lakrosu čítá 56 zápasů. Lyžování se zúčastnilo 589 závodníků z 61 zemí, lakrosu se účastní 16 týmů /zemí – 384 hráček, přičtu-li dva doprovodné turnaje bude v Praze v červnu až 800 hráčů lakrosu. Počet organizátorů, kteří zajišťovali lyžování byl cca 2000 osob, v Praze se počítá s cca 200 lidmi. MS Liberec navštívilo více jak 170 tis. fanoušků, je odhadováno, že na lakros se přijde podívat 14 tis. lidí. Denní vstupné v Liberci bylo 200 – 2500 Kč, v Praze bude 250 Kč. Cena vstupenky na celý šampionát byla v případě lyžování 18 250 Kč, zatímco celé MS v lakrosu můžete na místě sledovat za 1500 Kč. Zdá se vám klasické lyžování atraktivnější? To je osobní názor. Vsadím se, že většinu mužské populace holky ve věku cca 20 – 30 let pobíhající po hřišti v krátkých sukýnkách osloví více.

A hodnocení Liberce? Na oficiálních stránkách mistrovství se dočtete, jak to bylo úžasné a jak si organizaci i samotný průběh pochvaloval celý svět, zejména šéf mezinárodní lyžařské federace. Na jiných webových stránkách (např.ihned.cz) už to tak růžově nevyznívá. Restauratéři a hoteliéři v Liberci čekali žně, ale dnes hovoří o okurkové sezóně. Návštěvnost nedosáhla ani zdaleka očekávaných 300 tis. diváků. Otazníky visí nad další využitelností areálů vybudovaných za účelem konání MS v klasickém lyžování, tedy nad návratností rozsáhlých investic. A asi nejvíce kritizováno je právě financování, trnem v oku jsou státní a krajské dotace. 

Kladu si otázku na základě jakých argumentů a podkladů byla schválena MS v klasickém lyžování tak obrovská státní podpora. Co jsme my organizátoři MS v lakrosu udělali špatně? Proč jsme nedosáhli alespoň na úlomek toho, co obdržel Liberec?  Nabývám dojmu, že ve státní správě je to s podporou takovýchto akcí podobné jako v komerčním sektoru. Pokud vynechám fotbal a hokej – sporty mající obrovskou mediální podporu a sledovanost, kde sponzoři získají vysoké povědomí veřejnosti o své značce, je sponzoring zejména o osobních kontaktech. Obávám se, že i na poli sportu státní sférou lomcuje osobní angažovanost a lobování.